Jak jsem nakupoval auto

Po několika měsících intenzivního hledání na internetu jsem si našel typ vozu, který dokonale pokryje mé potřeby a zároveň je na horní hranici toho, co si můžeme s Marketič dovolit. Je to Ford Transit Tourneo GLX. Je velký, ale ne moc. Vleze se do něj bicykl bez demontáže a lze v něm i přespat. Na druhou stranu s ním není až takový problém zaparkovat ve městě. Výběr podpořila i poměrně dobrá zkušenost z obdobným vozidlem které znám z firmy, kde dělám. Nakonec ani Marketičce tento typ úplně nevadí. I když to není motoricky žádné dělo a dle klasického ?dívčího pohledu? má moc malá kola.

Volil jsem obezřetně dle stáří vozu maximálně do tří let a do sta tisíc najetých kilometrů. Takto nastavené omezení z původních asi třiceti nabízených aut v republice vybralo tři. Jedno v Dubí, které jsem zde již odkazoval, a které ze zřejmých důvodů sítem výběru propadlo. Po dalším prosévání inetu jsem našel toto a toto skvělé auto. Oba vozy jsou umístěny v bazaru nedaleko Hradce Králové.

Protože každý jistě moc dobře ví, že momentálně své pracovní povinnosti svědomitě plním ve městě pod Ještědem, autobazar ležící necelých 100km od Liberce, místa montáže, bude lépe dosažitelný než například z Ostravy. Proto jsem se rozhodl na půl šichty se uvolnit. Vzal jsem s sebou technicky zdatného montéra Romana a vydali jsme se vstříc automobilovému dobrodružství. Po cestě přes Český Ráj jsme vzali dva stopaře, Francouze a Francouzsku. Vzpomněl jsem si na svá mladá léta a zavezl je až do Hradce. Po cestě jsem si pěkně sumíroval, jak budu s bazarníky vyjednávat slevu. Jak si pěkně překontroluji papíry, smlouvu a hlavně VIN kód a výrobní číslo motoru. Jeden moc dobrý kámoš si totiž zrovna tohohle čísla moc nevšímal,? to je ale jiný příběh.

Přijeli jsem k bazaru a zaparkovali na benzinové stanici, která stojí hned vedle něj. Rozbušilo se mi srdce. Tam dole za plotem oba stojí a já si pořád nejsem jistý, který lepší. Ten dražší je hezčí, levnější silnější? Koupil jsem si na benzínce kafe, a sladkou tyčinku a s Romanem jsem vyrazili zkontrolovat oba vozy. Z radostí jsem zjistil, že obsluha bazaru si nás vůbec nevšímá. Během patnácti minut jsme s Romanem měli jasno. Vůz jedna, který má silnější motor a měl deklarovaných necelých sto tisíc najetých byl vyježděná a vypráskaná hujda. Pneumatiky ?slick?, zadní sjeté více než přední. Měněné přední sklo a řádně orezlý výfuk. Pedály ojeté jako z mašiny v OP Prostějov v jejich nejlepších dnech. Soukromý odhad - stočený minimálně o sto tisíc. Zklamání. Druhý ?bourák? měl deklarováno nějakých čtyřiadvacet tisíc km. Interiér byl nádherný. I přes okýnka bylo vidět, že je jako nový. Bohužel rychlý obhled vozidla ukázal, že přední nárazník úplně nelícuje a má jemně jiný odstín než zbytek karoserie. U plastových krytů předních blatníků chyběly šroubky, kryty tím pádem také nelícovaly. Jedno přední světlo vystupovalo o pár milimetrů více nad kryt motoru, než to druhé. Dvě z osmi oken, a to přední a levé zadní byly jiného roku výroby než ty ostatní. Nelícoval kryt nádrže na zadním blatníku. Navíc bylo auto zcela nepochopitelně obuto úplně novými neznačkovými zimními pneumatikami. Po třiadvaceti tisíci km? Minimálně zvláštní. Navíc v přímé visuelní konfrontaci byl ten ?lepší? Ford na svých předních tlumičích poněkud utopený. Po pověšení se na kastli se tlumiče projevovaly podobně jako na mé třináct let staré Felícii. Mé prvotní nadšení se změnilo v zoufání? Bylo jasné, že odtud si auto neodvezu. Po kráké úvaze jsem se tedy rozhodl pokračovat v pokusu dále, jako bych chtěl auto přeci jen koupit. Získám tím aspoň nějakou tu zkušenost.

Po rychlé a nerušené prohlídce vozů jsme vstoupili do kanceláře bazaru. Nějaká paní (manželka provozovatele, jak vyšlo později najevo) zavolala dva bazarníky, kteří se nám měli věnovat. Plešoun a pan fousáč, dle vizáže. Plešoun okamžitě nastoupil s rétorikou prodejce pojištění a naléhavě nás začal přesvědčovat, že ?jejich? auta jsou úplně nejlepší, že za takové peníze lepší nikde u nás nedostaneme (to měl možná kurva pravdu, což je ovšem tragedie), že máme štěstí, že jsme kápli na jejich prodejnu. Samozřejmě zpočátku vůbec nevěděl o jaký vůz máme zájem. Když zjistil, že jde o ty Forďáky v rohu, bez rozvahy prohlásil: ?Ty dvě káry, ty sou snad to největší terno?. Fousáč jen přikyvoval. Šli jsme si oba vozy prohlédnout. Po odemknutí interiéru obou aut jsme samozřejmě narazili na další nesrovnalosti v interiéru. Neoriginální šroubky, rádio co nic nenaladilo,? Oba Forďáci bouráci měli krásně vyleštěné motory, ale neoriginální neznačkové baterky!? Proč, kurva proč? Tak zněla má nevzrušená otázka ?To my hned vyměňujme, stejně jako všechny náplně? zněla stejně nevzrušená odpověď fousáče. Na dotaz proč má ten druhý Ford ty zimáky na plecháčích řekl: ?On to kupoval v zimě?? Oba chlapi nás s Romkem zřejmě měli za prvotřídní ?hejly? a proto se nerozpakovali nám neustále oba vozy nutit. Když padl dotaz, kde si pod auta můžeme vlézt, abychom se podívali ze spodu, oba svorně prohlásili: ?Rampu nemáme, ale povyjedeme vám tady na nájezd, tam všechno uvidíte? a rychle dodali, že to snad není ani potřeba. Protože jsem vzhledem k situaci byl stejného názoru (kdo by si kvůli těmhle vrakům lehal na zem, že?), přeřadil jsem raději na vyjížďku. ?Vyjížďka je samozřejmostí? prohlásil plešoun. Jal se klíčů a ani jeden vůz se mu nepodařilo nastartovat. Típek prohlásil něco o nenabitých baterkách (kdyby tohle byla jediná trhlina v dosavadním průběhu, opravdu bych z toho nedělal vědu). Trapnost okamžiku jsme přešli mlčky. Po přinesení nové baterky se podařilo ten ojetější Ford bez problémů nastartovat. Prodejci získali pevnou půdu pod nohama. Pak to začalo.

?Tak který berete, jsou to ale krasavci, že jo!?? zněla jasná pobídka plešouna, že když si snad nevezmu ani jednoho, jsem úplně blbý. Řekl jsem, že to sice krasavci jsou, ale že o ten ojetý už nemám vůbec zájem, že mne hlavně zajímá ten ?skoro nový?. Oba řekli, že jsem si výborně vybral, že pár peněz navíc bohatě vynahradí možné problémy s ?ojetějším vozem?. Souhlasili jsme. Zeptal jsem se proto na to, čí to auto vlastně je, Odpověď byla. ?Naše?. Zeptal jsem se tedy znovu: ?Takže to auto je jako bazaru Auto Bureš?? Odpověď fousáče byla zvláštní: ?Ono to auto je vlastně Bureše, ale on ho tu dává do komise, takže je všechno v pořádku, hlavně Vám na to dává rok záruku.? Tomu jsem nerozuměl. Takže auto je Bureše. Burešův je i bazar, ale bazar je jen zprostředkovatelem. Smlouvu podepíšu s bazarem, ale záruku mi má dávat nějakej Bureš, který ve smlouvě vůbec není? Tohle jsem na chlápky vysypal a byl jsem ujištěn, že takhle to fakt není. Hlavně! Za posledních deset let vůbec nikdo auto u nich nereklamoval (asi neměl jak), takže tahle starost je úplně zbytečná. V téhle chvíli mě hra začala nebavit. Když jsem nadhodil, že ten ?krasavec? má pár vad na kráse v obou chlapech cuklo. ?Co se Vám nezdá, pane?? zněla otázka. Tak jsem to na ně z jedné vypálil. Všechna ta nepasující okýnka, nelícující světla, neladící rádio, chybějící šroubky, jiný odstín nárazníku, prostě všechny ty ?drobnosti? na které jsme během patnácti minut samostatné prohlídky s Romanem přišli. Jako rezultát všech poznatků jsem uvedl, že auto je ?bourák? a to doslova ze předu a z leva ze zadu. Myslel jsem, že chlapy tímhle totálně odzbrojíme, že kápnou božskou, ale opak byl pravdou. Božské nenalili ani panáka a začali urážet mou inteligenci. Prý ani oktávka, když vyjede z linky, tak jí nepasují všechny plasty,? ?, hajzli ? zkurvení profíci, lži, kokotiny, neskutečné kecy?

Nasral jsem se naprosto strašně, vlastně jsem nasraný pořád? , ale z role zájemce jsem nevypadl. Řekl jsem jim, že když auto hodí do pucu do příštího týdne, že se stavím a že to projedeme a že se asi domluvíme. Možná ti zkurvení příživníci, kteří jsou schopní vytáhnout z nevědomého dobráka čtvrt mega za auto, které ani nemůže projít technickou, budou kolem auta kmitat pár hodin a aspoň mu nabijou baterku. Když si představím, že těmhle zmrdům za podobné vraky dávají lidi i celoživotní úspory, aby si takoví mentálně pokřivení kripli realizovali marže v takové výši, o které se může prodejcům nových aut je zdát, je mi ještě teď líto, že jsem ?fousáče? i ?plešouna? aspoň vulgárně nenapadl. Nebo alespoň nepoplival?

Hlavně: ?Tohle je Německo!!! Žádná Itálie, pane!!! Nebo snad Španělsko!!!?

Špunt do prdele!!!

Celý článeček je míňen jako obohacení Vašeho života o mou zkšenost. Kdybyste si třeba chtěli koupit nějakou tu ojetinku,?

(příspěvek dopisuji po finále MS ve fotbale ve dvě hodiny, prot mi odpusťte prosím nějaké ty chbky?)